Desatero obyčejné mámy

25. února 2020 v 13:02 | Kája a máma
Být mámou je skvělé. Každá žena na sebe může být pravém pyšná, protože přivézt na svět malého tvorečka je pořádná, fyzicky i psychicky náročná dřina. A za tu dřinu máme odměnu v podobě :
1) nedostatek spánku
2)nedokonale uklizený byt z důvodu nedostatku času a zvědavého dítěte)
3)stále spoustu prádla na praní a žehlení z důvodu dítěte, co chce papat samo, nebo si ublinkne vždy na čerstvě povlečené peřiny
4)nedostatek času na vychutnání si jídla - doma chce dítě to co máte, takže se přetahujete o talíř, nebo během jídla krmíte svou ratolest a nebo musíte během oběda dávat pozor, kam ten prcek leze
5)káva a čaj jen studená od snídaně vypitá k obědu
6)nula času na záliby
7)rozšíření zorného pole-vidíte až za roh co tam ten malý lumpik dělá
8)zdokonalení reflexů, hlavně co se týče chytání dítěte, nebo věcí co vyhazuje nebo shazuje odkudkoliv
9)i když nevypadáte dokonale, tak pro toho svého drobečka jste střed vesmíru
10)budete už navždy zamilovaná a milovaná


PS. Berte to vše s nadsázkou, vím že jsou i tací, co mají dokonale hodné dítě, které nedělá nepořádek, umí jíst kultivovaně už od narození, plenky si mění samo a samo i dokáže usnout a spát 27 hodin denně 😀
 

První plavání

24. února 2020 v 12:17 | Kája a máma
Včera proběhlo první velké plavání v bazénu s mojí (čerstvě) sedmiměsíční Karolínkou.
Řádně jsem se na to připravila - balík plen na plavání, plavky raději dvoje, spoustu hraček do vody, deku na přikrytí až usne, ručník s kapucí (župan na mimino jsem nesehnala) a hlavně extra super bezpečnostní kruh na plavání. Kruh, který je vyrobený v Německu pro dětskou akademii plavání, s popruhy aby dítě nevypadlo, dostatečně vysoký, aby si neloklo a vhodný už od 3.měsíce, jsem objednala na internetu dostatečně dopředu.

Kdyz jsem vybírala Karolínce plavky, tak jsem mrkla i na nějaké pro sebe. Vybrala jsem si jedny hnědočervené a jedny modré a nedočkavě jsem čekala, až přijdou. Když už se ve schránce objevil balíček z Číny ( aliexpres), tak jsem se zaradovala a dělala Karolínce doma módní přehlídku. Skončilo to fiaskem, protože mi ani jedny nebyly. Sáhla jsem tedy na osvědčené dva roky staré plavky, které stále vypadají dobře.

Docela jsem se návštěvy aqaucentra bála, protože jsem netušila, jak bude Kája na tak velkou vodu reagovat. Kdyby to byl obyčejný bazén kousek od nás, tak se v případě potřeby seberu a jedu domu, ale my se vydali do Aqaulandu Moravia v Pasohlávkách a to navíc s přitelovo mladší dcerou, jejím přítelem a její kamarádkou a přítelem a navíc všichni v jednom autě.
Naštěstí je Kája pohodářka, věčně vysmátá, takže by scény dělat nemusela.

V Aqaulandu bylo živo, ale měli jsme v pohodě skříňky i lehátka. Karolínku jsme navlékly do plenky s Nemem a do rozkošných plavek s melounkama. Nasadili jsme kruh a hurá do vody.
Áh, to bylo labůžo... Teplá voda, bar a vysmátá Kája. Kopala nožičkama, jako by plavala už nejméně stokrát. Tak jsme si lebedili, když nás zavolal plavčík, že je kruh zakázaný ať malé nasadíme rukávky.
Se zbláznil? Rukávky na mimino?
Pán plavčík měl zdravý rozum a uznal, že kruh s popruhy kolem tělíčka je bezpečný a nechal nás na pokoji.

Asi hodinu před naším odchodem z bazénu nás lapila paní plavčice. Trvala si na svém, že kruh není povolen. Tak jsem se bránila, že kruh je bezpečný, atestovaný pro miminka, je to vlastně jen polokruh a navíc nám ho jiný plavčík dovolil. Plavčice odešla, za pár minut se vrátila a řekla, že kolega tam dlouho nebyl a tak to pořádně nezná, že kruh zakázalo vedení a tak ho mít nemůžeme, ať dáme rukávky.

Byla jsem z toho trochu otrávená, jeden řekne ano druhý ne. Tak jsme si s Karolínkou zalezly na chvilku do výřivky a pak do dětské relaxační části, která je v Aqaulandu opravdu pěkná. A byla před námi už jen dvou hodinová cesta domů, kterou Kája celou prospala.

Byl to relativně fajn výlet, ale až bude Kája trochu větší, tak to bude ještě lepší.

Co když už je pozdě

20. února 2020 v 17:49 | Kája a máma
Co když už je pozdě?
Co když už jsem prostě stará na to mít dítě? Co když už je starý můj přítel?
To jsem se ptala každý měsíc, když dorazila ta nechtěná menstruace.
Nikdy jsem po dětech nějak netoužila, nestrkala jsem zvědavě hlavu do kočárků, nezajímalo mě rozkošné dětské oblečení a když jsem zjistila, že je některá má kamarádka těhotná, tak jsem si říkala kam tak spěchá, že si nestačí užít.

A pak jsem poznala mého současného partnera. Bylo mu 44, mně 28. Měl dvě dospělé dcery a vnučku na cestě a já zahubila i kaktus. Najednou se to ve mně nějak zlomilo. Říkala jsem si, že on je ten člověk, se kterým bych byla ochotná mít dítě. Pak se to změnilo na CHCI dítě. Jenže ono stále nepřicházelo.
Začala jsem počítat plodné dny, hlídala ovulaci, vynechala jsem alkohol. Bylo to 7 měsíců načasovaného sexu a stále nic.
Lékař mi na to řekl, že 7 měsíců čekání je jako nic a že počkáme do konce roku a pak to budeme nějak řešit.

Odjeli jsme na dovolenou, že když změníme místo, půjde to plození lépe, ale jediné co jsem si z Egypta přivezla byla faraonova pomsta a zásnubní prsten.
Řekla jsem si tedy, že holt není na dítě ten správný čas, že už je možná pozdě, dlouho jsem dítě odmítala a příroda se mi mstí.

Ponořila jsem se do plánování svatby a přestala jsem počítat plodné dny a plánovat sex. Už jsem měla vybraný termín svatby, místo obřadu i místo na hostinu a začala jsem se poohlížet po svatebních šatech, když v tom to přišlo. Tedy vlastně nepřišlo. Menstruace nepřišla.
A tak teď, když píšu tenhle článek, tak mi v náručí spí malá Karolínka a svatba se o rok posouvá.
Pozdě nebylo, jen příroda si vybrala sama a zařídila to moc dobře.
 


Kája a máma - kdo jsme

19. února 2020 v 10:47 | Kája a máma
Kdo jsme?

Kája
Ahoj jsem Karolínka, narodila jsem se v červenci 2019. Pořád se usmívám nebo se ksichtím. Jsem dost zvědavá, všude se doplazím, všedu vlezu, teď v únoru jsem zjistila, že nožičky mám i k něčemu jinému, než ke kopání do všeho možného a postavila jsem se na něj. Sice potřebuju oporu, třeba nábytek nebo jiného človíčka, ale jde mi to a je to sranda. Mám psa, který si se mnou moc nechce hrát a utíká přede mnou. A mým největším kamarádem je momentálně robotický vysavač, protože se na něm parádně jezdí.

Máma
Ahoj, já jsem Karolínčina máma Lucie. Narodila jsem se, no nějaký ten pátek už to bude. Než se mi Karolínka narodila, tak jsem pracovala jako zdravotní sestra. Byla jsem kliďas, ale to se změnilo. Vlastně tak všechno se po Kájiném narození změnilo. Čas teď ubýhá strašně rychle a volný čas není vůbec žádný. Občas si říkám, že bych si šla odpočinout do práce, protože ta naše Kája je strašně rychlá zvědavka. Na druou stranu se s ní nikdy nenudím a každou chvilku mě donutí se smát, neboť pořád vyvádí nějaké lumpárny. A o to se s Vámi chci podělit tady na našem novém blogu- o lumpárny, pokroky, nehody, o tipy a triky a také doufám, že mi zde můžou zkušenější poradit.


Tak, to bylo jen tak na úvod, abyste věděli, kdo vlastně jsme.


Kam dál